Pálení žáhy

O tom jak se současný životní styl podepisuje na našem zdraví, snad není potřeba nijak dlouze informovat. Každý z nás si je tím vědom, akorát mnohdy přehlížíme i příznaky, jenž se nás snaží varovat, že není něco v pořádku. Zažívací potíže jsou běžnou součástí našeho života, ovšem ve chvíli kdy se s nimi podotýkáme příliš často, by jsme měli zbystřit. To samé platí i o pyróze, čili pálení žáhy. S tímto neduhem se setkáváme čím dal častěji, aniž by jsme si uvědomili, že se jedná o pouhý jeden symptom nemoci pojmenované gastroezofageální reflux.


Ale hezky od počátku si nejprve popišme náš trávicí trakt, pro snadnější pochopení, k čemu že to při reflexu dochází. Vstupní branou jsou naše ústa, kde pomocí zubů a slin potravu rozmělníme a natrávíme. Následně přes hltan a jícen putuje do žaludku, v němž je zahájeno chemické a mechanické zpracování. Žaludek svými vztahy za podpory trávicích enzymů a kyselin vytváří tzv. tráveninu, která postupuje do střev. Jelikož v žaludku panuje kyselé prostředí, je jeho sliznice pokryta vrstvou hlenu. Ten chrání stěny žaludku před podrážděním a následným poškozením. Aby se žaludeční kyseliny nedostávaly do jícnu, který touto vrstvou hlenu není pokryt, a tedy nemá možnost se agresivním šťávám bránit, nachází se v místě jeho vyústění svěrač.


Ve chvíli, kdy z nějakého důvodu nefunguje, tak jak by měl, dojde k gastroezofageálnímu refluxu, neboli k zpětnému návratu obsahu žaludku do jícnu. Jícen však není na žaludeční kyseliny stavěn a reaguje podrážděním. Toto pálení žáhy není v případě občasných potíží nikterak závažné, náš organismus si s poraněním jícnu dokáže poradit. Avšak ve chvíli, kdy by docházelo k častějším potížím, již existuje riziko vážnějšího poškození. Na opakovaně zasahované tkáni totiž začíná docházet ke změnám způsobených vyvolaným zánětem. I na to sice naše tělo ještě najde řešení, poškozené části vyléčí vznikem jizviček. To si však vyžádá daň v podobě zúženého průsvitu jícnu. Při dlouhodobějším porušování povrchu sliznice dojde k vzniku vředů, z něhož hrozí riziko krvácení či dokonce vytvoření otvoru v jícnu. Takto změněná tkáň navíc zvyšuje riziko nádorového bujení.


A proč k reflexu a následnému pálení žáhy vůbec dochází? Podstatnou úlohu sehrává náš hektický životní styl a nesprávné stravovací návyky. Doba nás nutí často odkládat jídlo na vhodnější dobu a tím dochází k nepravidelnému příjmu stravy, což ještě navíc kolikrát kompenzujeme konzumací velkého množství. A když se k tomu ještě přidá oblíbenost tučných jídel, jenž jsou těžká na trávení, máme zaděláno na nepříjemnosti, u nichž je pálení žáhy tím nejmenším. Vše zhoršuje ještě kouření, neboť nikotin ovlivňuje napětí jícnu, a tedy i svěrače. Další důsledek hektického shonu je stres. Během něho dochází ke stažení žaludku a logickým výpočtem se dostáváme k rovnici, že zmenšený prostor a stejné množství žaludečních šťáv rovná se mnohem vyšší riziko jejich proniknutí do jícnu.


Tlak na žaludek, respektive jícnový svěrač nemusí být zapříčiněn pouze stresem. K pálení žáhy dochází mnohem častěji u obézních jedinců a udává se, že až polovina těhotných žen, během posledního trimestru trpí tímto problémem. U nichž však po porodu potíže odezní. Mezi další příčiny se může řadit brániční kýla. Ta vzniká následkem zvětšeného otvoru v bránici, jímž se začne část žaludku přesouvat do hrudní dutiny. Za jistých okolností to vede k vytlačování žaludečních šťáv do jícnu, k zhoršenému dýchání a nepříjemnému tlaku na hrudi. Tím se dostáváme k otázce, zda spoléhat pouze na antacid a tišit pálení žáhy, či navštívit lékaře i s na první pohled tak banálním problémem. Ano, při příležitostných potížích si není nutné lámat hlavu, ale ve chvíli, kdy je překročena přínosná mez, by měl o léčbě rozhodnout gastroenterolog.